« Úvod | Shadow Design.cz »

Slova jedné krásky Černovlásky..

Zeptal se prostý člověk „odkud se vzala všechna ta hořící tělesa 
na nebi“ , „těžko odpovědět. Snad je to jen okrasa té nekonečné 
černě..“ Já si v tu chvíli pomyslela „ to je nesmysl.. v tom případě 
mé černo nezdobí hořící tělesa, 
nýbrž horoucí touha po tvém těle 
a spalující chuť tě získat..

Kdyby mělo hořet, když život dal, 
         hořelo by málo.
Byť  by hořelo, když život vzal,
ohně uhašení by se nedosáhlo.
Však ty mi lásky dáváš a přesto srdce mé je na uhel.
 
Den se mi ztrácí jak sen a sen,
co sním, ti nepovím,
neboť nebe ukládá se ke spánku 
a hvězdy dávají mi hádanku......
miluji, tak proč mám mít rád?,
jak se k tobě dopátrat! 
Soumrak šedý, oči hnědý,
tvoje tvář, která má tak krásnou zář.
Hvězdy svítí, jsi mé kvítí,
 zalévám tě obdivem.
Píseň duše nic netuše,
má náklonost mou, 
to je krásko plavovlásko,
 odjakživa věc nás dvou!
 
 
Z tvých očí jde cítit strach,
srdce Tě bolí.
 Nekoukej na mě tak, nejsem žádný vrah . 
To láska jest bol, který Tě skolí.
 Snad jednou porozumím Tvému druhému já. 
Spoustu pocitů mé srdce zná.
 Jenom Tobě nedokáže rozumět stále.
 Nepropadej chvále,
 vždyť dokonalost chválit nejde,
 koho čas Ti vezme, prý Ti z mysli sejde.
 Není tomu tak, ty i já to dobře víme.
 Možná o budoucnosti shodně sníme.
 Neutíkej před sebou, přede mnou už vůbec ne. 
Teď můj rozum na myšlení nehraje. 
Samota Ti možná sebevědomí ukrádá.
 V Tvé paměti se každá smutná chvíle zarytě ukládá.
 Co se mi na Tobě líbí,
 jsi jiná, než všichni ostatní. 
To co se slíbí,
 se neproklíná a já Ti slibuji, 
to v co věříš, ve mně máš...
 
 
...Svíčky už dohořely a ty už dlouho usínáš, 
i když s tebou nejsem, nevidím tě,
 přesto mě u sebe pořád máš...
a prosím spánek, co k noci patří,
 ať se za sny vydáváš.
 
 
Tvoje tvář je tak krásná,
 každý večer se mi o ní zdá,
 každou noc mi přijde tvoje přitomnost kouzelná..
i když jsi tam a já tady 
i když nejsme spolu dohromady... 
 
Proč se ztrácíš, když tě nacházím,
 proč když tě potkám odcházíš? 
Proč když jsi sama nejsme spolu,
 proč chodíš horem, 
když jdu dolů? 
Proč..? -Protože jsme protiklady.
 
Every step I´ll take,
 every move I´ll make,
 every single day every time 
I don´t breath I´ll be missing you..! 
KNOW YOU STILL LIVING YOUR LIFE EVERY DAY.
 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nechci zlomit srdíčko..ani žádnou kůstku v těle, žádnou kůži porušit alespoň maličko, 
s tebou se mám skvěle..jsi víra a všechono, co mě hladí, žijme, dokud jsme mladí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lidé zpívají, aby zahnaly své slzy..já zpívat sice neumím, ale naučím se to brzy..uvolňuje to mou mysl,
 zbavuje duševních ztrát, teď už vím, co má a nemá smysl, každé slovo v mých slokách je bolest ztrát..
Janis Joplin zpívá v jedné písni o růži, která symbolizuje lásku..symbol mé lásky jsi ty..
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jestli si myslíš, že jsi jen hračka, pročisti mysl svou..ať zůstane u chvil, kdy duše má padá do hlubin 
neznáma s tou tvou..milion chyb ubírá se cestou mezi tebou a mnou..Možná jsem závislá, možná jsem 
narkoman a ty droga, kterou beru, když mi není fajn..nebo vpich, při kterým slastí umírám..
sem na tobě závislá.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Život-sešlost zmatku, nekonečná hora smyček, bolest s vůní čpavku, chodba s dveřmi , spousty kliček. 
Rozřešení v přesmyčkách jsi ty, nechci vědět, že jsou to jen úlety.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
„mám tady bublinky z Francie“.. 
„to je kouzelné“..
„au. muj nos“..
„ukažte, zchladím vám to“..
„je to je led“..
„ano, zastavím vam tu krev“..
„jste tak krásná až to bolí“..
„kdepak, to vás bolí ten nos“
..dlouhatanánská pusa..
„musíme oslavit, že jste můj hrdina“..
„můj otec létal a vím jaké to je, když mu to nikdo nesvolí..“
 
Na pár chvil jsem se vyklonila z okna..venku je takový narůžovělý nebíčko,
po kterým běhá jíny vzduch, než znám,
je z něj cítit beznaděj, smutek..
má duše bez tebe..
 
Kde jsi můj krásný sne, 
má krásná představo nádherného dne,
má touho překrásné noci,
kde jsou tvý krátký pohledy, 
ty kouzelný s tebou sny..
kde jsi, proč tady nejsi..
 
Nemohu zlehka dýchat, 
na to jsem v tobě příliš ztracená..
bezesné noci mám,
když neležíš u mě.
sdrce nedokáže v klidu bít,
cítím se být zmatená..
řekni proč!
 
Jsi myšlenka má, 
jsi hra, která mi cestu propletla.
Jsi sen, který mi nedá spát, 
jsi vzduch v mém srdci, který začal vát..
jsi to, v co doufám, 
tak proč si tak zoufám..
asi protože tu nejsi..
  
Si moje všechno a přitom nic,
si můj rub, přesto líc..
si krásná, ale nemůžu u tebe stát,
si postavička, s kterou si nejde hrát..
tak tě chci, až nevím, co vím..
 
 
Pro každé poprvé je třeba něco obětovat..pro každou touhu je nutné nové objevovat. 
Každá slza je zbytečná, jen ne ta, co pro tebe je jen má..ať se ti krásně usíná!!
 
Zabij mě jemně, abych nic necítila..bij mě tak, abych po mučení ještě chvíli žila..
 týrej srdce, přitom nezavírej..
chci tě tak moc, ale proč...
 
 
Doteky tvé jsou jak ostří broušené,
na kousky mě krájí.. a rty?
Nezastavitelný žár, z nějž mě smysly tají..
oči-síla ocelových lan!
Mučíš mě a já se sama přpoutám..
 
Celý den mi pomáhá žít tvá vůně..pořád je tu někde a létá,
jako motýl kolelm mé hlavy..
Snad si se nebála! 
Je to za mnou a žiju..
A nemoc?
Láska ke smrtelné rychlosti.
 
Život je rutinní a jednotvárnej. 
Všední dny ani trochu nevšední.
Dokola, pořád vidím stejné sváře, slyším ohrané věty..
Tak si někdy říkám, má-li tahle komedie smysl?
 
Koukat se do očí tvých je jak koukat na nejčistější sních..
a líbat rty tvé.. jak jsou přesladké..
těším se na přítomnost tvou, ať mám už víkend za sebou..
Líbám..
 
Svělto, díky němuž vidím, 
vzduch, díky němuž žiju..
Dívka, které se stydím
a voda kterou piju..
všechen obdiv světa, 
žádná prostá věta..
jsi nejsi jsi..
já tě tak chci.. 
 
Nevím, co přesně cítíš..
ale já něco silného, co mě víc a víc popohání v touze po tobě..
Ať už mě hladíš kdekoli, je to obrovitánská  přitažlivost..
zítra to platí!
 
Vůbec nevim, co na tu chválu mám říct.. jen mě nepřechval..
i přes to, jak se chovám a co říkám, si  o svém zvnějšku nemyslím to nejlepší,
ale neřeším to..a také nechápu, jak ti z mých zpráv může naskakovat husinka..
dneska jsem myslela, že už to fakt nevydržím, fakt se na všechny okolo vykašlu..
a položím tě na stůl.. 
 
Zpříjemnění zítřka bude už jen to, že budu s tebou...
Někam vypadnem a vezmu nějaké malé pokalení..
Probereme hromadu věcí...
Neskončilo by to položením na stůl...
 
Po prastaré skříni stéká prach,
V paprscích slunce zlehka se výří.
Dvě oči v koutě temném maj strach,
Chladná jak ocel do srdce míří.
 
Praská dřevo,mohutný trám,
Leží tu vrah, co zabil se sám.
Neznámý důvod, možná ho znám,
Ke krvi na prstech rty přikládám.
 
A z té chuti sladké,
Mé prsty hladké,
Poznávají, kdo vinen jest…
Nenajdeš pro viníka trest…
Ani život není jenom lest,
Tak proč si ho vzal?
 
Nešťastně miloval….
 
 
Ranč pod skalami teskní smutkem..
to, co se stalo, dobrým bylo skutkem..
Přenádherná slečna, pod pás vlasy, tolik sem nespatřila krásy..
Veselý satan, jaký to paradox..
Na dálky v  její tváři štěstí..
z blízka smutek, zaržál poslední koňský žal..
Tolik nádhery by nikdo dohromady nesmotal..&

Archiv