« Úvod | Shadow Design.cz »

Ztráty a nálezy..

Zrovna teď se cítím jako klavírní mistr, který svými prsty dokáže popsat s 
tou největší přesností svoje pocity a skoubit je dohromady s melodií, která 
vypoví všechno i beze slov. Ale jen tomu, kdo dokáže poslouchat. 
Poslouchat hlavně ty kolem sebe...takhle začíná text, který je z 11. února 2004..
je to opravdu zvláštní..jestli si tohle bude číst někdo, kdo je v "pubertálním " věku, 
- to je hrozný pojmenování - tak mám pro něj zprávu..řešení takovýchto 
"důležitostí" tě určitě přejde..příjdou horší, příjde doba, kdy je pozdě na sny..
sni dokud můžeš.. 

Zrovna teď se cítím jako klavírní mistr, který svými prsty dokáže popsat s tou největší přesností

svoje pocity a skoubit je dohromady s melodií, která vypoví všechno i beze slov. Ale jen tomu,

kdo dokáže poslouchat. Poslouchat hlavně ty kolem sebe. A tohle je důvod, proč je mi tak mizerně.

Cítím se divně. Připadá mi, že jsem zapomněla, jak dát člověku na vědomí, že ho mám ráda. Zdá se mi,

že poslední dobou nemám moc ráda nikoho a že hlavně na každým vidím chyby. Je mi to moc líto,

protože jsem se vždycky snažila se všemi vyjít. A taky vím, že pokud se budu takhle chovat dál,

společnost mě nemilosrdně odsoudí. I když nemůžu na druhou stranu stoprocentně říct, že bych

to nechtěla. Ke všem se začínám chovat nenávistně  a když se mi nepodaří se této vlastnosti zbavit,

tak bych alespoň chtěla vědět, proč jsem taková. Vědět důvod mého chování. Ale to asi nepude,

protože pokud ho nevím já, tak snad už nikdo. Možná, že mi pomůže, to co teď dělám. Bylo by

dobrý, kdyby za mě tu bezmocnost převzal počítač. Jsou to asi všechno kraviny, co tu teď možná

někdo čte, ale mě hrozně moc trápí, že nejsem tak milá jako dřív. Protože sem moc ráda v přítomnosti

svých kámošů. A ráda se stávám středem pozornosti třeba svýma hláškama. A proto snad ani není

divu, že se bojím, že o tohle všechno příjdu. Bojím se. Jak už jsem řekla, už proto, že nevím, proč jsem

taková. Jistou změnu pociťuju od té doby, co kamarádím s _____. Ze začátku jsem si myslela, že jsem

se spletla. Že už je v pohodě a že je jiná, než dříve. Ale asi jsem byla zase slepá. Asi jsem se spletla

jako s ______. _______ není špatný člověk. Dobře se s ní kalí. A to je taky možná na jednu stranu

na hovno. Ona vlastně umí asi jenom kalit. Neřikám, že nechlastám, chlastám jako pes, ale myslím, že

se ve mě najde nějaký to nadšení žít i ve dne a s ní toho moc nepodniknu. Tedy v téhle době určitě ne.

Jak tak nad tím přemejšlím, možná ona mě naučila nenávisti. Vždycky se chci s něčím pochlubit.

Nemyslím tím nějaké vytahování. Myslím svěřit se s něčím, z čeho mám radost, povyprávět jí něco.

Mohlo by to být přeci normální mezi dvěma kámoškama. Ale u ní to nejde. Vždycky se mě snaží hned

něčím překonat. Když se mi něco podaří, málo kdy jí vidím se z toho radovat. Nejsem namyšlená.

Nikdo okolo mě nemusí chodit a říkat mi, jak jsem dobrá, ale občas mě mrzí, že ze sebe dělá chudinku

nebo naopak tu lepší v případech, kdy  by vůbec nemusela. Protože jí mám ráda i bez toho, aby se

nademnou povyšovala. Tím si dělá pravý opak. Tohle nemůže nikdo kromě mě pochopit. Možná na

to nedokážu najít ty správný slova. Nechci z ní dělat něco špatnýho. Píšu si to přeci jen sama pro

sebe. A opravdu všechno myslím tak, jak to píšu. Bylo by přece smutný, lhát sama sobě, ne?!

                                                                     

                                                                   [

Je mi o moc lépe.I když sedím na tom stejném místě jako minule a i když poslouchám tu stejnou muziku

(Filip Topol - sakramiláčku). Jela jsem se uklidnit do Prague. Taky je to možná tím, že už mám ušetřeno

na svoje vyvolený boty. K tomu ještě pár zpráv od Černovlásky a Dejva a jde to........                                             

                                                                             C  

 

Tak boty už bych měla. Mám taky piercing v obočí, mám psa, mám vzadu vyholenou palici,

mám kreditku, mám milenku, mám téměř všechno..

Ale může mi někdo prozradit k čemu mi to vlastně je?

Pravdou je, že vlastně nemám vůbec nic!

Protože skoro všechno, co jsem chtěla mít, jsem chtěla mít, abych se líbila Danielkovi..

A on?..NIC!

Tvrdí mi, že jsem dobrá kámoška. Fakt skvělý :-(

Já si bez něj příjdu hrozně bezcenná. A vlastně i tedy jsem. On je můj bůh, ke kterýmu se modlím,

je to , pro co mi stojí za to žít a užívat si. Bez jeho přítomnosti si nikdy neužiju. Pořád na něj myslím

a beznadějně přemýšlím, jaký by to bylo krásný..

CHtěla bych mu nějak dokázat, že ho nikdo nemůže milovat tak jako já. Vím to určitě..nikdo ho

nemiluje tak, jako já ! ! !

 

 

 

Archiv

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se